Alergie se nemusí projevit jen po kontaktu s určitou látkou v podobě pylů, roztočů či potravin, ale i fyzikálních vlivů. Jedním z nich je chlad. Nejčastěji se jedná o zarudnutí pokožky, kopřivku s úporným svěděním, popraskání kůže nebo otoky těch míst těla, která jsou vystavena chladu.
Přesný mechanismus vzniku chladové alergie není zatím zcela objasněn. Chladová alergie není omezena jen na zimní měsíce, ale může se objevit kdykoli v průběhu roku po vystavení chladu (studená voda, expozice chladnému větru, požití studených potravin či nápojů apod.).
Z nebezpečných projevů je nutné zdůraznit otok kořene jazyka při konzumaci studených potravin a anafylaktický šok (například po rychlém zchlazení při koupání – může dojít i k utopení). Alergie na chlad je dlouhodobá, mnohdy celoživotní. Chladová kopřivka nepatří mezi častá onemocnění.
Mnozí odborníci výskyt
chladové alergie jako takové zpochybňují a tvrdí, že jde o „pouhé“ vyplavení
histaminu z žírných buněk, jako reakce na chlad bez alergického původu. Histamin
je zodpovědný za cévní reakci – zvyšuje propustnost cév, proto dochází ke kožním
otokům a taktéž je to právě histamin, který vyvolává svědivé kožní pupeny –
kopřivku. Dále proto budeme hovořit o chladové kopřivce. Vyskytuje se ve třech
základních typech:
1. Idiopatická získaná kontaktní chladová kopřivka
Lékařský výraz idiopatická znamená, že nevíme, proč vzniká. Slovo získaná značí, že se objeví kdykoli v průběhu života bez genetické příčiny.
Tento nejběžnější typ chladové kopřivky postihující všechny věkové skupiny je častější v mladším věku a u žen. Kopřivkové pupeny nebo souvislá kopřivková ložiska se objeví na místech vystavených přímému působení chladu (led, studená voda, chladný předmět, studený vítr za chladného vlhkého počasí apod.). Zmrzlina nebo studené nápoje mohou vyvolat otok rtů a jazyka. Teplota potřebná k vyvolání chladové kopřivky se pohybuje nejčastěji kolem 0 °C, méně často 10 °C a více. Kopřivka způsobená chladem se nejčastěji objevuje po 2 až 30 minutách po expozici a ustupuje obvykle do 1 až 2 hodin. Mnozí nemocní však zaznamenají svědění, až když se z chladného prostředí vrátí do tepla.
Až 40 % pacientů může mít při velké expozici chladu i celkové příznaky lehčího stupně – únavu, bolesti hlavy, dýchací potíže, bušení srdce, závratě. K těžké celkové reakci, jako jsou kolaps nebo příznaky anafylaktického šoku, může dojít při náhlém ochlazení celého povrchu těla, např. při koupání v přírodě.
2. Symptomatická chladová kopřivka
Bývá příznakem jiných onemocnění – krevních a autoimunitních chorob, při potravinové a lékové alergii, ale i u streptokokové infekce, parazitární nákazy, často provází infekční mononukleózu apod.
3. Familiární chladová kopřivka
Je vzácná, objevuje se brzy po narození a trvá zpravidla po celý
život. Provokačním faktorem je pobyt venku za chladného počasí s následným
návratem nemocného do teplé místnosti. Na exponovaných místech vznikají červená
ložiska, někdy s drobnými krevními výrony v podobě teček – tzv. petechie.
Kopřivka se může rozšířit i na krytá místa těla, přitom vyvolává spíše pálivou
bolest než svědění. Nastupuje od několika minut až do tří hodin po expozici
chladem a odeznívá za jeden až dva dny. Silný chlad může vyvolat prodloužený
výsev provázený celkovou reakcí – bolestmi hlavy, kloubů nebo svalů, horečkou a
zvýšeným počtem bílých krvinek.
Sporný efekt má
otužování, například sprchování s pozvolným snižováním teploty vody, aby tělo
„pochopilo“, že chlad není nebezpečný. Toto otužování ale není vhodné začínat za
chladného počasí, kdy se musíte vystavovat daleko většímu chladu. Příliš
senzitivní lidé by mohli mít při otužování problémy, takže v tomto směru bychom
měli být opatrní a řídit se doporučeními lékařů.
Diagnostika alergie na chlad
U všech nemocných je nutné nejdříve vyloučit symptomatickou chladovou kopřivku, která může provázet jiná onemocnění – viz výše. Pro stanovení diagnózy jsou nejdůležitější informace od samotného pacienta. Souvislost s chladem lze mnohdy ověřit expozičním testem. Testy se provádějí s ledem a s vodou o teplotě 10 °C, eventuálně i s vyšší teplotou vzhledem k tomu, že někteří nemocní jsou přecitlivělí na chlad jen v rozmezí několika málo stupňů.
Diagnózu familiární chladové kopřivky potvrdí expozice chladnému vzduchu po dobu 20 až 30 minut. Na rozdíl od získané chladové kopřivky je test s chladnou vodou a ledem negativní.
Diagnostické rozpaky může působit chladová rýma, a to z toho důvodu, že je nutné vyloučit vždy přecitlivělost na jiné alergeny (pyly, roztoče).
Léčba alergie na chlad
Léčba nejčastěji spočívá v pravidelném podávání antihistaminik 2. generace (cetirizin, loratadin), a to jak při obtížích, tak i preventivně před expozicí chladem.
Důležité je používání vhodných krémů, hlavně v zimním období, a vyhýbání se prudkým změnám teplot. Podstatná je ochrana nezakrytých míst (obličeje a rukou) před působením větru či mrazu.
V případech celkových reakcí je nutné pacienta vybavit i adrenalinem, kortikoidy a antihistaminiky pro první pomoc. Všichni pacienti by se měli vyhýbat extrémnímu chladu.
