Exotická infekční onemocnění poutají pozornost a vzbuzují obavy. Infekce, které jsou běžně rozšířeny na území Evropské unie, ohrožují i českou populaci. Přesto se jim nevěnuje taková pozornost, kterou by zasloužily. Příkladem nám může být virový zánět jater C.
V současnosti ale vzbuzuje patrně nejvíce pozornosti ebola. Její výskyt je zatím omezen (s výjimkou sporadických importovaných nákaz) na středozápadní území afrického kontinentu. Informovanost, epidemiologická opatření, socioekonomická situace vyspělých zemí, ke kterým se počítáme, by měly být dostatečnou bariérou před rozšířením infekce ebolou do dalších krajin.
Současná epidemie eboly je svým rozsahem asi třikrát větší než všechny epidemie za předchozích 18 let, a to v případech jak infikovaných, tak zemřelých osob.
Podle slov experta na exotická infekční onemocnění, prof. MUDr. Jiřího Berana, CSc., je současný výskyt eboly v západní Africe výsledkem především nedostatku informací, podcenění onemocnění a jejího šíření ze strany lokálních zdravotních úřadů, neuzavření karantény ve třetím pásmu vojskem nebo policií a pomalého nastartování ovlivňování lokálního obyvatelstva (vysvětlení, jak se onemocnění přenáší, proč není možné nemocné v rodině pohřbít atd.). K nim se připojila nezkušenost lokálního pomocného zdravotního personálu, který tak ve výsledku přispěl k infikování zkušených zdravotnických pracovníků.
Existence léků, tzv. Z-Mapp (koktejl různých typů monoklonálních protilátek) je dobrá, ale je to velmi drahá metoda. Principem této terapie je označení virem infikovaných buněk monoklonální protilátkou, a tím je umožněna likvidace nakažené buňky vlastním imunitním systémem (tzv. fagocytózou). Imunitnímu systému se tak ukazuje, co se má ničit. V tomto případě je však nutné, aby měl imunitní systém ještě zachované některé své funkce, alespoň fagocytózu. To se dá zjistit jednoduše z krevního obrazu a diferenciálního rozpočtu.
Na počátku letošního výskytu epidemie eboly nebyly k dispozici účinné vakcíny. Klinický vývoj však dokázal připravit experimentální vakcínu, jejíž celých 800 dávek bylo odesláno z Kanady přímo do Afriky.
Ebola
je smrtelné virové onemocnění s úmrtnosti mezi 50 – 90 % podle virulence („síly“) viru a podmínek, v nichž nemocný žije. Letos v důsledku eboly zemřelo více než 4 000 lidí. Hlášeno je více než 8 500 infikovaných. Nákaza se přenáší kontaktem s tělními tekutinami nemocného, nepřenáší se kapénkovou infekcí, ani prostřednictvím komárů. Virus se ničí zaschnutím, slunečním světlem, při praní v pračce, teplotou nad 60 °C po dobu 30 minut. Naopak nebezpečný je přímý kontakt s tělními tekutinami nemocného. Přenos mohou způsobit také předměty potřísněné tělními tekutinami nemocného i nechráněný sexuální styk s pacientem i 7 týdnů po vyléčení či průnik viru pokožkou (infikovanou injekční stříkačkou).
Inkubační doba eboly je 2 až 21 dnů, tak dlouho musejí zůstat všechny osoby, které byly s nakaženým v kontaktu, v karanténě.
V případě výskytu eboly v České republice se profesor Beran neobává dalšího šíření. Po stanovení diagnózy jsou všechny kliniky a oddělení infekčních nemocí schopny zajistit základní kvalitní bariérovou ochranu a alespoň jeden pokoj s negativním tlakem, který nepropouští do okolního světa nebezpečné viry. Nejdůležitější je, aby se co nejdříve laboratorně potvrdila diagnóza – například v Institutu Roberta
Kocha v Berlíně nebo v Ústavu tropické medicíny v
Hamburgu to umí do
4 hodin od přijetí vzorku.
SARS
(Severe Acute Respiratory Syndrome, těžký akutní respirační syndrom, či také
syndrom náhlého selhání dýchání) je virové onemocnění dýchacích cest způsobené
koronavirem (SARS-CoV).
Jeho výskyt byl poprvé hlášen
16. listopadu 2002
v čínské provincii Kuang-tung. Během několika dalších měsíců se nákaza rozšířila
do více než 30 zemí, nakazila přes 8 000 lidí a přímo způsobila smrt 774 lidí. V
polovině roku 2003 se podařilo pomocí efektivních protiepidemických opatření
šíření infekce zastavit, ale ještě začátkem roku 2004 byly nové případy hlášeny
z Číny a několik případů infekce se objevilo také v laboratořích. V České
republice případy nakažení SARS potvrzeny nebyly. Sporadické případy se
vyskytují stále.
Ptačí chřipka
je vyvolávána několika kmeny viru chřipky typu A, z nichž nejnebezpečnější je H5N1, jenž si ve světě vyžádal na 400 lidských životů. Virus H5N1 byl poprvé zjištěn u hus v Číně v roce 1996. O rok později se jím v Hongkongu poprvé nakazili lidé. Existují další nebezpečné viry chřipky, která se šíří mezi ptactvem a výjimečně se přenáší i na člověka (například virem H7N9 se v Číně nakazilo asi 140 lidí, 45 zemřelo, v téže zemi zamřel člověk na virus H10N8). V posledních 10 letech bylo zaznamenáno v 15 zemích světa asi 650 případů ptačí chřipky, z nichž 60 % pacientů zemřelo. V České republice není doložený případ.
Mexická chřipka
je novým typem prasečí chřipky A (H1N1). V USA bylo evidováno celkem 50
milionů nemocných
a 10 tisíc úmrtí – zemřel tedy jeden člověk na 5 tisíc
obyvatel nakažených virem H1N1, což je 0,02% úmrtnost. V České republice
onemocnělo 2 477 osob a do března 2010 na ni 102 lidí zemřelo (ve statistikách
Světové zdravotnické organizace nefiguruje za Českou republiku žádný případ). Na
běžnou sezónní chřipku a komplikace přitom u nás ročně umírá zhruba 2 500
lidí.
Hepatitida
Epidemie hepatitidy A pronásledují člověka od nepaměti, zejména v souvislosti s válečnými konflikty nebo přírodními katastrofami. V České republice se v roce 1979 nakazilo ze zmrazených jahod dovezených z Polska více než 40 000 lidí. V posledních desetiletích výskyt protilátek proti viru hepatitidy A v populaci významně klesl, proto jsou opakované epidemie hepatitidy A velmi pravděpodobné. Očkování proti hepatitidě A chrání celoživotně.
Přibližně jedna třetina světové populace se během svého života infikuje virem hepatitidy B (VHB). Na světě žije 350 až 400 milionů chronicky infikovaných (v ČR asi 50 000), což představuje až milion úmrtí ročně. Následky hepatitidy B (neléčení pacienti s chronickou VHB) tvoří 5 až 10 % indikací k transplantaci jater. Až u 20 % pacientů s chronickou hepatitidou B se vyvine jaterní cirhóza a u 2 až 5 % těchto pacientů dojde k vzniku rakoviny jater. Česká republika patří díky proočkovanosti a zvládnutému „harm reduction“ programu u injekčních uživatelů drog mezi státy s nízkým výskytem nových případů této infekce.
Hepatitida C (VHC) se vyskytuje celosvětově, infikovány jsou zhruba 3 % populace (180 až 200 milionů infikovaných). V České republice je infikováno zhruba 20 000 osob. Očkovací látka zatím nebyla vyrobena.
Onemocnění je většinou diagnostikováno až v chronickém stadiu a často náhodou.
Akutní hepatitida C je většinou bezpříznaková, proto uniká pozornosti a
pravděpodobnost přechodu do chronické hepatitidy je vysoká (až 90 %). Jaterní
cirhóza se vyvine během 20 až 30 let infekce u 10 až 20 % pacientů a u 1 až 5 %
z nich se vyvine rakovina jater. Třetina nemocných
zemře během prvního roku
po diagnostikování rakoviny jater.
Proto je nutno diagnostikovat a léčit hepatitidu C co nejdříve, to znamená myslet na ni a včas nabírat krev na vyšetření protilátek proti VHC, které má diagnostickou průkaznost.
Rizikové skupiny VHC
- narkomani s nitrožilní aplikací drog
- příjemci krevních transfuzí, plazmy, přípravků z plazmy a
transplantátů před rokem 1992 (operované osoby či matky, které rodily před tímto
datem, mohly dostat transfuzi, aniž by o tom věděly)
- hemodialyzovaní pacienti
- tetovaní (zejména v amatérských podmínkách – na vojně, ve vězení)
nebo lidé s piercingem
- osoby po (ve) výkonu trestu odnětí svobody
