Crohnova choroba je spolu s ulcerózní kolitidou idiopatickým střevním zánětem, který nelze definitivně vyléčit. Jde o chronické onemocnění tenkého a tlustého střeva, jehož výskyt v posledních deseti letech narůstá. Jeho příčina není zcela objasněna, ale předpokládá se, že vznik souvisí se změnou životního stylu, přípravy pokrmů, diety a stravování, ke kterému došlo během posledního století.
Nemoc postihuje především mladé lidi mezi 20. a 30. rokem života. Nově diagnostikovaný pacient se ocitá v nelehké životní situaci. Musí se naučit s onemocněním žít a vyrovnat se s omezeními, které choroba a její léčba přinášejí.
Crohnova choroba může postihnout kteroukoli část trávicí trubice od úst až po konečník, nejčastější je výskyt na konci tenkého střeva a v jeho přechodu na střevo tlusté (ileocékální oblast). Zánět zpravidla postihuje střevo do hloubky, tedy v celé šířce stěny. Důsledkem je pak sklon k zužování střeva a tvorbě píštělí či abscesů. Crohnova choroba má velmi rozmanité projevy, v popředí jsou bolesti břicha, hubnutí, průjmy a teploty.
- choroba je nejčastěji
diagnostikována mezi 18. a 25. rokem života
- v České republice je
15 000 až 20 000 nemocných s Crohnovou chorobou
- každý rok onemocní 6
až 8 nových pacientů na 100 000 obyvatel
Prvním krokem v životě nemocného je kolonoskopie, tedy vyšetření trávicí trubice. Toto vyšetření je nezbytné pro stanovení diagnózy. V dalším průběhu sledování se provádí nepravidelně vždy v situaci, kdy její výsledek pomůže rozhodnout o nejvhodnějším způsobu léčby. Pacient by měl být v pravidelné péči gastroenterologa, který je schopen zajistit potřebná vyšetření a zprostředkovat kontakt na další specialisty, jejichž péči nemocní často vyžadují (např. chirurga či radiodiagnostika). Gastroenterolog zvolí také pro pacienta nejvhodnější medikamentózní léčbu, která dokáže zklidnit zánět a pomáhá udržovat klidové stadium.
Jakou zvolit terapii?
Nejlehčí formy lze léčit aminosalicyláty, jejichž účinnost je poměrně nízká. Na druhou stranu jsou velmi bezpečné, mají totiž minimum nežádoucích účinků. Aktivní nemoc ale často vyžaduje podání kortikoidů, na ně zpravidla navazuje dlouhodobá (někdy celoživotní) léčba imunosupresivy. Většina pacientů s Crohnovou chorobou musí také být někdy v průběhu života operována, za určitých okolností je operace dokonce vhodnou metodou již na počátku léčby. Každá operace vede ke zkracování tenkého střeva, proto by jich měl pacient za svůj život prodělat co nejméně.
Většina pacientů není v osobním ani profesionálním životě významně omezena. V případě nutnosti je však dobré případná omezení respektovat a dodržovat předepsanou medikamentózní léčbu – zkrátka naučit se s chorobou žít. Důležitá jsou také dietní omezení, ta platí jen u části nemocných a týkají se především období vysoké aktivity zánětu nebo pacientů se zúžením střeva. Pacient s Crohnovou chorobou by rozhodně neměl kouřit.
