Očkování chrání před infekčními chorobami, snižuje náklady na jejich léčbu i na léčbu případných komplikací a tím, že omezuje šířen mikroorganismu mezi proočkovanou populací, chrání druhotně i ty, kteří ze zdravotních důvodů být očkováni nemohou.
Principem očkování je vyvolání imunitní odpovědi v organismu: tvorby protilátek a aktivaci paměťových T lymfocytů, které pak velmi rychle rozeznají infekční agens a odstartují boj s mikroorganismem, ještě než se stihne v těle pomnožit a začít škodit.
Vakcíny (očkovací látky) působí jako specifický antigenní podnět, který aktivuje imunitní systém tak, že je schopen potlačit infekční agens hned v zárodku. K rozvoji choroby tedy vůbec nedojde, nebo je její průběh velmi mírný.
Koho očkování chrání
Vakcinace významně snižuje riziko onemocnění, chrání proti závažnému průběhu a snižuje riziko úmrtí. Pokud je očkování ze zdravotních důvodů zakázané, musí se neočkovaný jedinec pohybovat v bezpečném, tedy proočkovaném prostředí. Čím vyšší podíl očkovaných v populaci, tím nižší riziko onemocnění u jedinců, kteří nemohli být ze zdravotních důvodů očkováni nebo si nevytvořili protilátky.
To, že riziko infekčních chorob se v současné době zdá minimální, je pouze důsledek vysoké proočkovanosti dětské populace proti závažným infekcím. Pokud by proočkovanost klesla, došlo by k nárůstu závažných infekčních onemocnění. Na šíření infekce by doplatili zejména lidé s poruchou imunity a neočkovaní. Podcenění očkování proti spalničkám zaznamenala Kalifornie v tzv. Disneyland epidemii, kdy se z dětského zábavního parku stalo epicentrum šíření této choroby. Tisíce případů onemocnění po celé zemi tak na určitou dobu umlčelo mnoho protivakcinačních aktivistů.
Kromě základní sady očkování, které se aplikuje v dětském věku, nezapomínejte ani na preventivní očkování proti dalším nemocem. Dospělí jedinci, kteří se pohybují v rizikovém prostředí, mohou svého lékaře požádat o nepovinné očkování proti žloutence, klíšťové encefalitidě nebo chřipce. Pro ženy je určeno očkování chránící před rakovinou děložního čípku. A cestovatelé do exotických zemí by neměli zapomínat ani na očkování proti specifickým nemocem, jako je například břišní tyfus, žlutá zimnice apod.
Tři století očkování
Historie očkování moderního typu má kořeny v 18. století. Anglický venkovský lékař Edward Jenner si tehdy všiml, že dojičky, které prodělaly kravské neštovice, neonemocněly těmi pravými. To jej v roce 1796 vedlo k velmi odvážnému pokusu: zdravého chlapce infikoval virem kravských neštovic (drtí z krust) a po uzdravení jej infikoval neštovicemi pravými. Chlapec neštovicemi neonemocněl. Další vývoj potvrdil správnost této myšlenky. Postup aktivní ochrany před neštovicemi byl nazván vakcinace podle latinského slova vacca, což znamená kráva.
Čím očkujeme a jaké jsou typy vakcín?
K imunizaci se používají různé typy očkovacích látek, které obsahují specifické antigeny, tj. látky, které navozují imunitu proti určitému infekčnímu agens.
- Inaktivované celobuněčné vakcíny obsahují usmrcené mikroorganismy. Obvykle je jejich aktivita tepelně nebo chemicky potlačena tak, aby zejména povrchové antigeny nebyly poškozeny. Takové jsou například vakcíny proti choleře, černému kašli, chřipce, vzteklině a virové hepatitidě typu A.
- Živé oslabené (atenuované) vakcíny obsahují živé mikroorganismy, které nejsou schopné vyvolat onemocnění. Výhodou těchto vakcín je skutečnost, že oslabený mikroorganismus svým pomnožením v těle očkované osoby simuluje infekci bez klinických projevů. Tím navozuje kvalitní imunitní odpověď. Příkladem atenuovaných očkovacích látek je vakcína proti tuberkulóze, příušnicím, zarděnkám, spalničkám. Živými vakcínami nelze očkovat osoby s oslabeným imunitním systémem (imunideficience, léčba cytostatiky, imunosupresivy apod.).
- Subjednotkové vakcíny obsahují pouze určitou složku patogenního agens, která vyvolává imunitní odpověď. Tyto očkovací látky jsou ve svém účinku omezeny množstvím podaného imunizujícího antigenu a jeho poměrně rychlým vyloučením z organismu. Proto se tyto vakcíny obvykle spojují s další látkou, nosičem, která zpomalí vylučování vakcíny z těla. Mnohé z nosičů navíc zvyšují imunitní odpověď. Příkladem je vakcína proti meningokokovým onemocněním, tetanu a záškrtu.
- Syntetické peptidové (nebo epitopové) vakcíny jsou uměle vyrobené látky, které napodobují antigenní charakter infekčního mikroorganismu. Jejich výhodou je vysoká bezpečnost. Patří mezi ně v dnešní době prototypy nových vakcín proti záškrtu, choleře, malárii a některým parazitárním infekcím.
- Vakcíny s rekombinantně připravenými antigeny jsou vyrobeny metodou genetického inženýrství, např. vakcína proti virové hepatitidě B nebo celulární vakcína proti dávivému kašli.
- DNA vakcíny jsou vakcínami budoucnosti. Hostitelské buňky jsou schopny přijmout cizí DNA, podle níž pak vyprodukují antigenní bílkovinu. DNA vakcíny jsou považovány za velmi bezpečné, ale dosavadní testy byly prováděny pouze na zvířatech a dosud nebyla prokázána ani vyvrácena možnost genetického ovlivnění lidských buněk.
Všechny používané vakcíny obsahují biologický materiál nebo dokonce živé organismy, proto je nutné pečlivě zachovávat skladovací podmínky (teplota 2-8 stupňů Celsia) po celou dobu, od výroby až po distribuci k cílovému klientovi. Teprve před samotnou aplikací se u některých vakcín doporučuje dosáhnout pokojové teploty.
