ŽALUDEČNÍ VŘEDY. CO OVLIVŇUJE JEJICH VZNIK?

Vředová choroba žaludku je zánětlivé onemocnění, které postihuje sliznici žaludku nebo dvanáctníku.  U nás postihuje asi 10% populace a do jisté míry souvisí i s životním stylem. 

Vzniká v důsledku poruchy rovnováhy mezi agresivními a ochrannými faktory žaludku. Agresivním faktorem je především kyselina chlorovodíková, která vytváří v žaludku kyselé prostředí, jenž je pro správnou funkci trávicích enzymů zásadní. Ochranným faktorem je vrstva hlenu, která sliznici žaludku před kyselým prostředím chrání. Při snížené tvorbě hlenu nebo jeho zvýšeném odstraňování dochází v důsledku nerovnováhy k erozi sliznice, která může vyústit ve vřed.

Při vředové chorobě žaludku se střídá období klidu bez obtíží s obdobím akutních bolestí. Můžeme též hovořit o sezónním onemocnění, ke zhoršení obvykle dochází na jaře a na podzim.

Podle stupně poškození sliznice rozeznáváme tři fáze vředové choroby:

1) Eroze sliznice

2) Akutní vřed - hlubší než eroze, ale poměrně rychle se hojí, zůstává po něm jizva

3) Chronický vřed - hojí se pomalu, je přítomná i zánětlivá reakce a dá se snadno odlišit od okolí

 

Nerovnováhu žaludečního prostředí způsobuje několik faktorů. Jedním z nich je bakterie Helicobacter Pylori, která je schopná přežívat i v kyselém žaludečním prostředí. Její vliv na vznik žaludečních vředů popsali v roce 1982 australští lékaři Robin Warren a Barry Marshall. V roce 2005 získali za tento objev Nobelovu cenu.

Helicobacter Pylori narušuje ochrannou vrstvu sliznice a zároveň zvyšuje tvorbu kyseliny chlorovodíkové. Ale pozor! Pouhá přítomnost této bakterie v zažívacím traktu ještě neznamená, že dotyčná osoba má žaludeční vředy. Tuto bakterii má u nás ve svém zažívacím traktu 50 % populace a přesto vředovou chorobou onemocní teprve každý desátý člověk. Důležité je spolupůsobení i dalších faktorů.

ČTĚTE TAKÉ: Crohnova choroba. Počet pacientů se stále zvyšuje

Mezi ně řadíme například poruchy prokrvení sliznice, stres (zvyšuje tvorbu kyseliny chlorovodíkové), nezdravý životní styl (pití alkoholu a kávy, kouření, zvýšená konzumace tučných a příliš slaných jídel) a v neposlední řadě také nadměrné užívání léků. Nejhorší je dlouhodobé užívání některých nesteroidních protizánětlivých léků.  Škodlivé je i působení glukokortikoidů, a to zvlášť v kombinaci s výše uvedenými protizánětlivými léky.

Vředy mohou vzniknout také po chirurgických operacích, tzv. vředy z akutního stresu, kdy organismus překonává následky závažného zdravotního stavu. Změny v těle souvisejí se změnou prokrvení žaludeční sliznice, což vede ke snížení ochrany před kyselinou chlorovodíkovou.

Jaké příznaky by nás měly varovat?

Chronická vředová choroba se vyznačuje dlouhodobými obtížemi, které se obvykle zhoršují na jaře a na podzim. Důležité je, že rozsah příznaků nemusí vždy odpovídat závažnosti onemocnění, malé ložisko často dokáže potrápit daleko více než rozsáhlejší vřed.

Raná fáze vředové choroby se obvykle vyznačuje častým pálením žáhy v důsledku překyselení žaludku.  V této době ještě vřed nebývá patrný. Později dochází k pravidelným bolestem v oblasti nadbřišku. Vředovou chorobu doprovází často i pocit kyselosti v ústech, až zvracení žaludečních šťáv.

5 nejčastějších komplikací:

1) Penetrace, průnik vředu na jiný orgán. Znamená to, že vřed projde stěnou žaludku a rozšíří se na sliznici jiného orgánu (např. střeva). Vyznačuje se stálou bolestí, již nezávislou na příjmu potravy, která obvykle vystřeluje do zad.

2) Krvácení do zažívacího traktu. Lze poznat podle  průjmovité černé zapáchající stolice s obsahem natrávené krve (meléna).

3) Prasknutí žaludečního vředu. Příznakem je zvracení krve. Zástava krvácení se provádí endoskopicky.

4) Perforace žaludeční stěny. Vyznačuje se prudkou bolestí v žaludeční krajině. Jedná se o velmi závažný stav patřící k tzv. náhlým příhodám břišním. Může dojít k průniku bakterií do pobřišnice, k zánětu pobřišnice a sepsi. Je potřeba okamžitý chirurgický zákrok.

5) Stenóza (zúžení) dolní části žaludku v důsledku zhojení vředu jizvou. Potrava nemůže postupovat dál, dochází k rozšiřování žaludku, zapáchajícímu říhání a zvracení žaludečního obsahu.

 

Významné rozdíly jsou také závislé na lokalizaci vředu. Žaludeční vředy se vyznačují prudkou bolestí v nadbřišku v závislosti na jídle. Bolest se dostavuje obvykle krátce po požití potravy. V důsledku toho dochází k nechutenství a často i hubnutí pacienta.

Naopak vředy na dvanáctníku (peptické vředy) bolí obvykle nalačno, bolest může vystřelovat až do zad a může člověka budit i v noci. Po požití jídla však dochází ke zklidnění.  Tito pacienti zpravidla přibírají na váze, neboť v důsledku zamezení bolesti častěji a více jedí. Zatímco výskyt žaludečních vředů je u mužů i u žen zhruba stejný, peptický vřed postihuje nejčastěji muže mezi 20. a 40. rokem.

ČTĚTE TAKÉ: Nadbytek soli není nad zlato

Jak probíhá diagnostika? Lékař by měl zjistit vaše stravovací a životní návyky, které budou účinným vodítkem při doplňkové léčbě a prevenci opakovaného výskytu obtíží.

Nejúčinnější metodou je gastroskopie, při které se ústy a jícnem zavede do žaludku endoskop s kamerou, s jejíž pomocí může lékař na přilehlé obrazovce sledovat stav pacientovy sliznice. Obvykle se spojuje s odběrem malého množství tkáně, které je pak podrobeno důkladnému mikroskopickému vyšetření, aby se vyloučila závažnější choroba (například rakovina žaludku).

Provádí se i průkaz přítomnosti bakterie Helicobacter Pylori, ale její existence sama o sobě neznamená, že musíte nutně trpět žaludečními vředy, jak již bylo zmíněno výše.

Typy léčby

Antacida, antiulcerosa jsou volně prodejné léky s krátkodobým účinkem. Obsahují sloučeninu, která dokáže neutralizovat kyselinu chlorovodíkovou (například uhličitan sodný), a tím snížit kyselé žaludeční prostředí. Jsou účinné při pálení žáhy, ale při již existujících vředech velký význam nemají.

Antagonisté H2 receptorů. Tyto látky aktivně tlumí sekreci kyseliny chlorovodíkové. Ta je produkována některými buňkami žaludeční sliznice právě při aktivaci jejich H2 receptoru. Pokud omezíme činnost těchto receptorů, produkce kyseliny chlorovodíkové se sníží. Problém je, že pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové existuje více cest, takže tento způsob není stoprocentně účinný. Tyto látky obvykle končí příponou -tidin (např. cimetidin, ranitidin) a podávají se v tabletách, obvyklé dávkování je 1 až 2 denně.

Inhibitory protonové pumpy. Jedná se o poslední generaci léků účinných při překyselení žaludku. Blokují sekreci kyseliny chlorovodíkové buňkami, ale na jiné úrovni než antagonisté H2 receptorů. Působí přímo na enzym, který je zodpovědný za uvolňování kyseliny chlorovodíkové. Podávají se v tabletách, obvykle jednou denně před spaním a účinné látky mají koncovku -prazol (omniprazol, lanzoprazol aj.). U těžkých případů, např. stresového vředového onemocnění po operacích, se mohou podávat i nitrožilně.

Antibiotika se užívají při průkazu přítomnosti bakterie Helicobacter Pylori.

Jako doplňující léčba i jako prevence je však především nutná úprava životního stylu. Strava by měla být pravidelná, vyvážená a nedráždivá. Jezte raději menší množství jídla a častěji. Vyvarujte se ostrých jídel, džusů, alkoholu a cigaret. Pokud nedokážete přestat úplně kouřit, alespoň nikdy nekuřte nalačno.

Během akutní fáze dodržujte klidový režim (pracovní neschopnost), omezte veškerou námahu. Pokud dlouhodobě užíváte nesteroidní protizánětlivé léky (např. Acylpyrin, Ibalgin), je třeba současně užívat léky proti překyselení žaludku.  V tomto případě se však vždy poraďte s lékařem nebo lékárníkem.

MUDr. Kateřina Uxová

Najdi lékárnu

Najít Vaší nejbližší lékárnu:

Použijte vyhledávací pole výše.

Lékárny Alphega od A do Z ►