Jsou zapřisáhlí abstinenti a jsou lidé, kteří bez alkoholu nemohou žít. Většina z nás se pohybuje někde mezi těmito dvěma krajnostmi a občas si klade otázky: Pomáhá alkohol, nebo škodí? Kolik je tak akorát a lze se vyhnout závislosti na alkoholu?
Na žádnou z těchto otázek neexistuje univerzální odpověď. S výjimkou té poslední. Závislosti se lze vyhnout při dodržování úplné abstinence. Ale tuto odpověď většina lidí raději neslyší. Ani dnešní adiktologové (odborníci na léčbu závislostí) s výjimkou primáře Nešpora nejsou tak razantní ve svých doporučeních. Vždy je však nutné mít na paměti, že alkohol je droga a závislým na ní se může stát kdokoli.
Staří Sumerové, Egypťané, Římané, Řekové – ti všichni znali účinky alkoholu. Jedni jej získávali zkvašením sladkých plodů, jiní zvládli i technologicky náročnější postupy, třeba vaření piva. V mnoha horkých krajích byly alkoholické nápoje bezpečnějším zdrojem tekutin než znečištěná voda. To však není argument pro obyvatele české kotliny, kteří mají přístup k mnoha zdrojům nezávadné pitné vody. Naše populace je ke konzumaci alkoholu vysoce tolerantní. Jsme zemí s nejlevnějším alkoholem, který je dostupný i nezletilým. To se odráží v jeho vysoké spotřebě, v níž stojíme na světové špičce.
Vánoce, stres, deprese a alkohol
Původně pomáhaly oslavy Vánoc překonat lidem zimu a nedostatek světla. V posledních desetiletích se však staly pro mnohé z nás symbolem neadekvátní zátěže a následného zklamání z nenaplněných představ o „dokonalých“ svátcích. Stres, smutek a úzkost pak svádějí k „léčbě“, která uleví jen na pár hodin, nebo naopak přispěje k ještě horšímu průběhu svátečních dní. Alkohol (kromě dalších negativních účinků) totiž zvyšuje agresivitu a odstraňuje sebekontrolu.
S prožíváním svátků máme většinou mnohaleté zkušenosti a zpravidla již známe úskalí těchto významných svátků a umíme pojmenovat situace a okolnosti, které považujeme za zátěž (stres). Některým se můžeme vyhnout, s některými se musíme naučit žít. Určitě pomůže včas léčit depresi a úzkostnou poruchu, případně zkonzultovat možnost preventivních opatření, která by nadměrnému pití zabránila. S tím pomůže nejen adiktolog, ale také psychiatr a praktický lékař.
Abúzus (škodlivé pití)
Neexistuje hranice „bezpečného pití“. Jsou jedinci, jimž škodí jedna občasná sklenka lehkého vína, jiní „snesou“ více. Za hranici škodlivého pití se obecně považuje konzumace více než 40 g čistého alkoholu za 24 hodin u žen (tj. asi 400 ml vína, 1 000 ml piva, 100 ml destilátu), u mužů to je 60 g za 24 hodin (zhruba 600 ml vína, 1 500 ml piva, 150 ml destilátu).
Alkohol je zákeřný v tom, že nabídne pomocnou ruku, když se potřebujeme „povznést“ nad každodenní starosti, uvolnit, rozveselit. Na pár hodin poskytne úlevu, útěchu i radost, ale o to hůře nám je po vystřízlivění. Nejde jen o soubor příznaků, kterému říkáme kocovina (bolesti hlavy, nevolnost, závratě, slabost atp.), ale alkohol je silný depresogen, to znamená, že významnou měrou přispívá i ke vzniku a prohloubení skutečného psychického onemocnění – deprese.
Jak se vyléčit z kocoviny?
Přes ty nejlepší úmysly, že si dáme „bacha a fakt to udržíme pod kontrolou“, se stane, že se probudíme s kocovinou. Nežádoucí účinky alkoholu jsou horší (rychlejší nástup opilosti a následně větší kocovina), když pijeme na lačný žaludek, mícháme typy alkoholických nápojů (pozor na zrádné koktejly, které chutnají jako limonáda) a dopřáváme si směs alkoholu s vysokoenergetickými nápoji. Nedostatečný příjem vody během požívání alkoholu je velmi nebezpečný.
Existují stovky rad, jak se kocoviny zbavit, ale často jde spíše o vyhánění čerta belzebubem. Nejlepší je zůstat co nejdéle na lůžku a z kocoviny se vyspat. Nevolnost a další nepříjemné pocity vyvolávají metabolity alkoholu, které vznikají při jeho přeměně. Je tedy účelné podpořit jejich vylučování z těla. Ve chvílích bdělosti je proto dobré vypít co nejvíce čisté vody nebo minerálky, neuškodí vitamin C.
Co už je závislost?
Pro diagnózu závislosti musejí být přítomna alespoň tři kritéria v období posledních 12 měsíců.
Mnozí nedají dopustit na kachnu se zelím, ale játra mají na tuto dietu jiný názor. Degradace alkoholu je pro ně velmi náročný úkol, který je ztížen ještě zpracováním tučného jídla. Lepší je dodat organismu energii v podobě „pomalých“ cukrů, tedy polysacharidů, které pomalu zvyšují glykémii (žitný chléb, sýr, zelenina apod.). Vynikajícím životabudičem jsou polévky se zeleninou a masem, které navíc dodají i tekutiny.
Káva, guarana, taurin mají povzbudivé účinky na mozek, ale detoxikaci neurychlují. To znamená, že se cítíme o trochu lépe, ale hladina alkoholu a jeho metabolitů klesá dále svým tempem.
V současnosti na intoxikaci alkoholem umírá v ČR ročně kolem 300 lidí
Tělesné příznaky jsou tím menším zlem oproti tomu, co činí etanol s psychikou. Pokud si nepamatujete, co jste v opilosti dělali, respektive radši si nepamatujete na tu ostudu, je nejvyšší čas přehodnotit svůj vztah k této droze. Možná je teď správný čas vyhledat pomoc, protože si alkohol začíná vybírat svou daň.
Nikdo předem neví, jaké množství vypitého alkoholu předchází závislosti. U někoho je to trochu a závislým se stane po několika měsících až pár letech „mírné“ konzumace, jiný potřebuje k vypěstování závislosti třeba 15 až 20 let. Pokud je/byl blízký příbuzný závislý, pak je pravděpodobné, že se doba k závislosti bude pohybovat u té nižší hranice.
Jak říkají adiktologové, výraz alkoholik není úplně správný. Alkoholik je termín, který je vnímán jako výrazně hanlivý. Závislost na alkoholu je však nemoc. Léčba škodlivého pití a závislosti na alkoholu v současnosti nespočívá jen v hospitalizaci a přísném lpění na absolutní abstinenci. U velmi těžce závislých s abstinenčními příznaky je v rámci zachování života nutná detoxifikace a ústavní léčba, jejímž cílem je dosažení celoživotní abstinence. Ale je tu i druhá možnost.
Nemocní, kteří nemají abstinenční příznaky a nepotřebují detoxifikaci, mohou výrazně profitovat z ambulantní léčby, která spočívá v psychosociální podpoře a tzv. anticravingové terapii (terapie zaměřující se na odbourání bažení, tedy touhy pociťovat účinky návykové látky). Tato strategie léčby je vhodná pro motivované pacienty, kteří si (částečně) uvědomují svůj problém a jsou ochotni do své léčby investovat energii, čas i peníze. Nová strategie terapie otevírá dveře k léčbě i těm, pro něž je zpočátku pouhá myšlenka na úplnou abstinenci nepřijatelná.
