Jak již bylo zmíněno v prvním díle tohoto článku, pro výsledný efekt dané terapie je podstatná nejen správná volba terapie, ale stejně tak i její dodržování, dostatek potřebných informací a přístup pacienta k terapii. V případě medikace je to správná rada lékárníka, zdůraznění důležitého či vysvětlení možných problémů, a následně respektování doporučeného pacientem a položení dotazu v případě jakékoli nejasnosti.
Mezi další časté pochybení v praxi patří například špatné zacházení s lékovou formou, podávání léku bez ohledu na jídlo v případě nutnosti nebo špatná kombinace léků či léků a potravin. Obecnou a málo dodržovanou radou je zapíjet lék minimálně 125 ml vody, ne pouhým douškem tekutiny. Důvodem je například snazší rozpouštění léčiva či lepší transport trávicím traktem. Všechny studie při zkoumání působení daného léku s tímto předpokladem počítají.
Způsob podání
V rámci správného užívání léčiv může být v některých případech také velmi důležitá souvislost s denní dobou, užití ve stejný čas či souvislost s jídlem. Například kortikoidy v perorální formě je nutné užívat ráno z důvodu respektování fyziologie hladiny těchto hormonů. Antiepileptika či hormonální antikoncepce by zase měly být užívány ve stejnou dobu, aby byla udržena jejich kontinuální hladina v krvi. Případné vynechání vede k vychýlení hladiny a nedostatečnému účinku. To, že jsou některé léky doporučovány užívat nalačno nebo naopak s jídlem, bývá dáno povahou léčivé látky, její rozpustností a vstřebáním či působením na trávicí systém.
Obecně látky rozpustné ve vodě je dobré podat spíše bez jídla a zapít vodou, typickým příkladem může být vitamin C nebo vitaminy skupiny B. Naopak látky lipofilní neboli rozpustné v tucích se lépe vstřebávají s jídlem, ideálně s jídlem tučným. Zde lze uvést jako příklad opět vitaminy, tentokrát A, D, E, K. Jindy může být zase doporučeno užívat lék s jídlem z důvodu dráždění trávicího traktu. Některá antibiotika, i když by se lépe vstřebávala spíše bez potravy, jsou podávána s jídlem nebo po něm, aby se minimalizoval negativní efekt na trávicí soustavu.
Z důvodu možných nežádoucích lékových interakcí je dobré, aby pacient hlásil, které léky užívá a svému lékaři a lékárníkovi nechal nahlížet do lékového záznamu.
Interakce
Problematika interakcí léčivých přípravků je velice složitá. Kvůli navyšování užívání více léčiv jedním pacientem zároveň velmi aktuální. Je úkolem lékaře a lékárníka sledovat užívané léčivé přípravky a zamezit jejich nevhodným kombinacím. Proto je důležité, aby lékař, zvláště praktický, věděl o všech lécích a pacient ideálně navštěvoval jednu lékárnu. Kvůli značné složitosti a náročnosti problematiky je v západních zemích naprosto běžné a postupně i na některých odděleních nemocnic u nás, aby součástí zdravotního týmu byl klinický farmaceut. Ten hlídá nejen vzájemné ovlivnění mezi léky, ale i například přesné dávkování vzhledem ke konstituci, věku či vývoji nemoci pacienta.
Dále je nutné pamatovat, že velký vliv mohou mít mimo léků i zdánlivě neškodné doplňky stravy, přírodní léky či potrava. Jako jeden příklad za všechny lze uvést současné užívání řady léků a grepu nebo grapefruitového džusu. Díky jeho schopnosti inhibovat enzymy, které jinak rozkládají řadu léčivých látek, vede k nebezpečnému zesílení účinku těchto léčiv.
Obecnou radou je zapíjet své léky čistou vodou a v čase užívání léků se raději vyhnout ovocným džusům či různým bylinkovým čajům.
Léková forma
Úprava léčiva do výsledné lékové formy, která zajistí dobrý efekt léku v dobrém čase na požadovaném místě, je zpravidla také trnitou cestou, někdy i stejně náročnou jako vývoj samotné látky. Z toho důvodu se jí věnuje samostatný farmaceutický obor. Lékových forem existuje v dnešní době velké množství. Protože ale mezi nejrozšířenější patří různé druhy tablet, lze zmínit pár informací právě o nich.
Na první pohled mohou působit stejně, tableta jako tableta. Přesto se však uvnitř této malé pilulky může skrývat různý systém „ ochranných obalů“ a uspořádání léčiva a pomocných látek. Tyto systémy pomáhají například zajistit ochranu látky před nechtěným rozkladem nebo nepříjemnou chutí či zajišťují, aby se lék uvolnil pomalu během několika hodin. Existují rozličné obalované, potahované tablety zajišťující prodloužené uvolňování, tablety rozpustné v ústech, tablety rozpustné ve střevním traktu. Z toho důvodu je důležitým pravidlem, pokud to není výslovně v příbalové informaci dovoleno, tablety nedělit, nerozpouštět, nedrtit. Při porušení se tak naruší celý systém. V případě dělení navíc není zajištěno, že bude obsah léčivé látky například poloviční.
Závěrem je třeba říci, že především kvůli našemu zdraví a následně i zbytečnému plýtvání léky a finančními prostředky je velká škoda, pokud je kvůli špatnému podání lék neúčinný nebo dokonce škodlivý. Je velmi přínosné, aby jak zdravotníci, tak pacienti věnovali čas správnému užívání léků a vzájemně si naslouchali.
