Komerční sdělení

Alergie a levocetirizin

Alergie je přehnaná, nepřiměřená reakce imunitního systému jedince na jinak neškodné látky, tzv. alergeny, které jsou běžně v našem okolí. Tyto látky většina populace dobře toleruje, ale alergický člověk nikoli. Vlivem alergenu dochází k neadekvátní aktivaci protilátek specifických pro alergickou reakci – imunoglobulinu E (IgE) a tyto specifické  protilátky spustí zánětlivou imunitní reakci – alergický zánět. Projevy alergických reakcí jsou velmi pestré, počínaje rýmou a konče anafylaktickým šokem a smrtí. Sklony k alergiím se mohou dědit, a to i přes generaci.

Alergie a Levocetirizin

Alergeny

Alergenem může být téměř cokoli, nejčastěji to jsou látky bílkovinné povahy vyvolávající tvorbu protilátek. Alergeny lze klasifikovat do několika skupin. Inhalační alergeny jsou látky,  které se do těla dostanou vdechnutím. Řadíme mezi ně například pyly trav, bylin a stromů, dále roztoče, plísně, prach a alergeny původem ze zvířat (srst, šupinky kůže,  apod.).

ČTĚTE TAKÉ: 9 skrytých spouštěčů alergie v našich domácnostech

Alergeny potravinové přijímáme jako součást stravy. Nejčastějšími potravinovými alergeny jsou vejce, mléko (alergie na bílkovinu kravského mléka, alergie na laktózu –  mléčný cukr), mouka (lepek), ořechy, sója, ryby, ovoce, zelenina, korýši, měkkýši, ale též to mohou být houby. Stále častější jsou také alergické reakce na léky, např. na  penicilinová antibiotika.

Mezi kontaktní alergeny řadíme látky, které přijdou do kontaktu s kůží nebo sliznicí, jako je kov, kosmetické přípravky, latex a další chemické látky  používané v průmyslové výrobě. Alergickou odpověď organismu na tyto alergeny označujeme jako kontaktní alergii. Ta se nejčastěji projevuje formou kontaktní alergické dermatitidy, kdy alergický zánět probíhá v kůži.

Alergická reakce může vzniknout také po bodnutí hmyzem, nejčastěji se objevuje alergie na včelí nebo vosí bodnutí. I jedno žihadlo může u velmi citlivých jedinců způsobit alergickou reakci takového rozsahu, že se může jednat až o ohrožení života. Alergické reakce můžou být způsobené i štípnutím komárem. V neposlední řadě může docházet k alergickým reakcím způsobeným např. klimatickými podmínkami, jako je alergie na chlad či slunce.

Projevy alergických reakcí

Jak již bylo zmíněno, jsou velmi pestré a mohou se lišit nejen jedinec od jedince, ale i podle typu alergenu. Alergie na pyl se nejčastěji projevuje kýcháním, vodnatou rýmou, ucpaným nosem, svěděním na patře a slzením očí. Příznaky alergie na lepek mohou být velmi široké, od svědění v ústech, bolestí žaludku, zvracení, nadýmání, přes rýmu, dušnost, až po kopřivku, ekzém a další.

ČTĚTE TAKÉ: Hmyzí bodnutí a kousnutí. Víte, jak se zachovat?

Naproti tomu příznaky alergie na bodnutí hmyzem mohou být mnohem dramatičtější. Příznaky lokálního charakteru, tedy v místě bodnutí, se projevují jako bolestivý otok, různě velký či zarudlý, svědění, vyrážka, kopřivka. V případě prudkých alergických reakcí dochází i k systémovým příznakům jako je dušnost, kýchání, chrapot, otok nosní sliznice, návaly horka, zrychlený tep, bušení srdce, pocit na zvracení, bolesti břicha, průjem, ale také pokles tlaku krve, mdloby, ztráta vědomí a zástava dechu. Těžké alergické reakce většinou nastupují relativně rychle a bez lékařské pomoci může být vážně ohrožen život postiženého.

Diagnostika

Při podezření na alergické onemocnění probíhá na základě pečlivé anamnézy. Lékař se vyptá na historii onemocnění i rodinnou zátěž, nynější onemocnění (příznaky,  kvůli kterým pacient přichází), provede fyzikální vyšetření, imunologické laboratorní vyšetření krve, testy na kůži (prick testy), dále to může být dechový vodíkový test, test kyselosti stolice (u malých dětí), provokační testy a jiné.

Základem léčby alergie je tzv. symptomatická léčba, jejímž cílem je zejména přinést pacientovi úlevu, dále prevence a nastavení režimových opatření. Po stanovení diagnózy je nejdůležitější zamezení kontaktu postiženého s alergenem. 

Při potravinových alergiích je důležité držet takovou dietu, ve které se nebude vyskytovat daný alergen, například bezlepkovou dietu, atd. Při inhalačních alergiích je možné také využívat kvalitních čističek vzduchu, a to s dobrými výsledky. 

Mezi léky, které se při léčbě/potlačení alergické reakce používají, řadíme antihistaminika, bronchodilatancia, kortikosteroidy (systémově podávané kortikosteroidy – zvládání těžkých atak či exacerbací alergických onemocnění; topické formy kortikosteroidů – masti, krémy, oční kapky apod.; inhalační kortikosteroidy – léčba průduškového astmatu; kortikosteroidy v léčbě alergické rýmy), antileukotrieny a jiné.

Pokud pacient již prodělal závažnou alergickou reakci, měl by být vybaven balíčkem první pomoci – adrenalin v autoinjektoru. Využívá se také imunoterapie alergenovými vakcínami, jejichž cílem je vyvolat stav tolerance organismu proti alergenu.

Alergický zánět je komplexní proces, ve kterém dochází k uvolnění mediátorů zadržovaných v zásobních granulích žírných buněk a bazofilních leukocytů. Tyto mediátory v místě uvolnění vyvolávají zánětlivou reakci, jejímž důsledkem je poškození daného orgánu a projev alergického onemocnění. Základním mediátorem včasné alergické zánětlivé reakce je histamin.

Uvolněný histamin zvyšuje propustnost kapilár, zvyšuje kontraktilitu hladké svaloviny, aktivuje vodnatou hypersekreci žláz a dráždí senzitivní nervová zakončení. Histamin je natolik významný, že potlačením jeho role při alergické reakci na H1 receptorech dosahujeme zmírnění až ústupu příznaků alergické reakce.

Léky, které jsou schopné blokovat tyto H1 receptory se označují jako H1-antihistaminika. Blokáda H1 receptoru je reverzibilní. H1-antihistaminika lze podávat léčebně (alergická rýma, konjunktivitida, alergické kožní projevy – urtika, různé typy alergických reakcí na potraviny, léčiva, bodnutí hmyzem a jiné) a nebo profylakticky k zabránění rozvoje alergické reakce v okamžicích, kdy víme, že nelze zabránit kontaktu s alergenem.

Antihistaminikum by mělo být součástí každé domácí lékárničky jako pohotovostní lék. 

Léky potlačující alergické reakce - H1 antihistaminika se začaly objevovat od 40. let minulého století. Antihistaminika I. generace bisulepin, dimetinden, clemastin, hydroxizin, medosulepin, promethazin byly vesměs v tabletové formě, ale existují i ve formě kapek, gelů nebo injekcí. Mají však výrazné a často limitující sedativní účinky. Sedace je jedním z nejčastějších nežádoucích účinků. Důsledkem sedace jsou snížené kognitivní funkce, reakční doba nebo schopnost soustředit se. Ovlivněny mohou být činnosti jako řízení motorových vozidel a obsluha strojů, omezení při studiu či v pracovním procesu nebo jinak běžný společenský život. Sedativního účinku ale lze i využít např. při svědění u kopřivky.

Pokrok v rozvoji těchto léků nastal v 80. letech 20. století, kdy se objevila antihistaminika II. generace. Tato mají minimum anebo žádné sedativní účinky, vzhledem k velmi  omezenému průniku přes hematoencefalitickou bariéru. Navíc jsou k H1 receptoru vysoce selektivní. Druhou generaci zastupují molekuly jako je astemizol, cetirizin, loratadin a terfenadin. Následně se začaly objevovat inovované molekuly léků II. generace jako je desloratadin, levocetirizin, fenoxofenadin a úplně nové molekuly – azelastin, bilastin, rupatadin, které jsou pro svoji ještě větší selektivitu vazby na H1-receptory a širší protizánětlivé účinky občas nazývány antihistaminika se zvýrazněným imunomodulačním efektem.

Antihistaminika nové generace by v kombinaci s režimovými opatřeními měla být využívána nejen specialisty – alergology, dermatology, otorhinolaryngology, ale také praktickými lékaři a lékárníky v první linii kontaktu s alergickým pacientem, protože včasná terapie může zabránit rozvoji závažnějších komplikací.

Levocetirizin

Levocetirizin patří mezi nesedativní antihistaminika. Je to (R) enantiomer cetirizinu (racemická směs). Levocetirizin je indikován k léčbě nosních, očních i ostatních příznaků spojených s alergickými stavy, jako je senná rýma, přetrvávající alergická rýma a chronická kopřivka.

Pacientům s poruchou funkce ledvin je potřeba upravit dávkování, pacientům s poruchou funkce jater nikoli. Délka podávání léčivé látky závisí na délce trvání obtíží. V současnosti jsou klinické zkušenosti s podáváním 5 mg levocetirizinu jednou denně v tabletové formě po dobu až 6 měsíců. Podávání není závislé na jídle. Mezi časté nežádoucí účinky patří bolest hlavy, ospalost, sucho v ústech a únava. Levocetirizin je účinný a selektivní antagonista H1 - receptorů na periferii. Má dvojnásobně vyšší afinitu k těmto receptorům než cetirizin.

Farmakodynamické studie prokázaly, že levocetirizin v poloviční dávce má srovnatelný účinek s cetirizinem, a to jak na kůži tak v nose. Kromě blokády účinku histaminu na H1-receptoru bylo potvrzeno i protizánětlivé působení. Levocetirizin vykazuje rychlý nástup účinku, který trvá 24 hodin, bezpečnost a dobrou snášenlivost. Po perorálním podání se rychle a ve velkém množství absorbuje. Absorpce není závislá na dávce a není ovlivněna příjmem potravy. U lidí nejsou k dispozici žádné údaje o tkáňové distribuci, ani o přechodu levocetirizinu přes hematoencefalickou bariéru. Z organismu je vylučován převážně močí. Na EKG nedochází při podávání levocetirizinu k žádnému výraznému ovlivnění QT intervalu. Doporučená denní dávka je 5 mg.

Vzhledem k výše uvedenému patří levocetirizin mezi často užívaná antihistaminika.

CZ/ANA/18/0015

_________________________________________________________________________________

Reference:

  1. SPC Analergin Neo

  2. Ferenčík, M.; Rovenský J. et al.: Imunitný systém – informace pro každého. Avicenum. Grada, 2005. 147 – 154.

  3. Braunová, J.: Alergie, anafylaxe, anafylaktický šok. Med. Pro Praxi 2007; 6: 279-281.

  4. Petrů V.: Diagnostika alergických onemocnění. Postgraduální medicína. 5/2004. s.520.

  5. Bystroň, J.: Léčba alergických onemocnění. Prakt.lékáren.2011; 7(2):63 – 67.

  6. Čižnár, P.: Antihistaminiká v klinickej praxi pediatra. Pediatr.prax, 2007; 3: 144 – 149.

  7. Seberová, E.: Antihistaminika v léčbě alergických chorob. Remedia online. 1/2003.

  8. Doležal, M: Přehled H1 antihistaminik určených nejen pro sezónní pylovou alergii. Prakt. Lékáren. 2012; 8(2): 55 – 61.

  9. Snidvongs K. et al.: Sedative Effects of Levocetirizine: A Systematic Review and Meta-Analysis of Randomized Controlled Studies. Drugs. 2017 Feb;77(2):175-186.

  10. Kostiuk, P.: Levocetirizin v léčbě alergické rinitidy a urtikarie: metaanalýza klinických studií. Edukafarm, Praha, 2009.

  11. Činčura J.: Levocetirizin efektivnější u pacientů s chronickou urtikárií. Medical Tribune 1/2009.

  12. Doležal T., Vnoučková K.: Levocetirizinum. Remedia online. 3/2004.

Najdi lékárnu

Najít Vaší nejbližší lékárnu:

Použijte vyhledávací pole výše.

Lékárny Alphega od A do Z ►