Infekční žloutenky (virové hepatitidy) jsou celosvětově rozšířeným onemocněním, které postihuje miliony jedinců. Velký průlom do jejich výskytu přineslo očkování proti virové hepatitidě A a B. Některé okolnosti jsou pro všechny hepatitidy společné, jinými se liší. V tomto článku probereme to společné, ve druhém článku v dalším vydání Alphega magazínu pak jednotlivé choroby způsobené žloutenkami.
Žloutenka není samostatnou chorobou, ale příznakem, jímž se projevují mnohá onemocnění. Jde o žluté, žlutozelené až žlutooranžové zbarvení kůže, které má původ ve zvýšené koncentraci žlučového barviva, tzv. bilirubinu, v krvi. To může mít vícero příčin, například rozpad červených krvinek u novorozence. Plod má více červených krvinek, které mají odlišné vlastnosti, aby stačily přenášet kyslík z placenty do těla nenarozeného miminka. To je tzv. fyziologický ikterus novorozence, který odezní spontánně. Urychlit jej lze „svícením“ – fototerapií. Pomáhá i sluneční světlo.
Neprůchodnost žlučových cest uvnitř i vně jater například při nádorovém onemocnění (rakovina slinivky, útlak metastázami v játrech, vrozená neprůchodnost žlučových cest a mnoho dalších) vedou ke zvýšení koncentrace bilirubinu v krvi a žloutence. Žloutenka není jen zbarvení kůže, ale provází ji zažloutnutí očního bělma, úporné svědění a často tmavá moč a světlá stolice.
Co jsou virové hepatitidy?
I když se jim říká žloutenky, často probíhají bez charakteristického zbarvení kůže. Původcem jsou viry, které se přenášejí různými cestami. Onemocnění může probíhat bezpříznakově ale i jako choroba se smrtelným průběhem s prudkým jaterním selháním. Poměrně častý je přechod do chronické formy (především virová hepatitida B a C), což je jedna z nejčastějších příčin jaterní cirhózy a karcinomu jater.
Proti hepatitidě C očkování nemáme, ale za to jsou k dispozici vysoce účinné antivirové režimy.
Jak se poznají?
První podezření na hepatitidu vzbudí výsledky jaterních testů z krve, kde bývá zvýšená koncentrace bilirubinu a jaterních enzymů. Virové hepatitidy se diagnostikují ze vzorku krve, kde se zjišťuje přítomnost specifických antigenů a protilátek, respektive přítomnost nukleové kyseliny viru v krevním séru. U chronických hepatitid (trvají déle než 6 měsíců) se provádí jaterní biopsie (odběr vzorku jaterní tkáně) a histologické vyšetření k posouzení závažnosti změn.
Jak se přenášejí?
Akutní hepatitida A a E se přenášejí kontaminovanou potravou, vodou,
nedostatečnou hygienou, odtud označení nemoc špinavých rukou. Hepatitidy B, C, D
a G se přenášejí krví a sexuálním stykem, je pozorován i přenos z matky na
dítě.
Rizikové faktory krevního přenosu hepatitid (B a C)
- injekční uživatelé drog
- příjemci
krevních transfuzí, plazmy, přípravků z plazmy (zejména nemocní s hemofilií) a
příjemci transplantovaných orgánů před rokem 1987, resp.
1992,
- hemodialyzovaní pacienti
- osoby
operované před rokem 1987 (hepatitida B), před rokem 1992 (hepatitida C) - často
dostaly krevní transfuzi a nevědí o tom (totéž platí i pro ženy, které rodily
před těmito daty)
- tetovaní a piercing (zejména v
amatérských podmínkách - na vojně, ve vězení)
- po (ve)
výkonu trestu odnětí svobody
- osoby s HIV infekcí
Průběh
Od nákazy do prvních projevů uplynou 2 týdny až 6 měsíců. Infikovaný jedinec může šířit nákazu ještě před prvními projevy onemocnění a také v robě rekonvalescence.
Zpočátku připomínají chřipkové onemocnění s únavou, celkovou slabostí, bolestmi kloubů, nechutenstvím. Po určitém intervalu následuje typické stadium s příznaky: může, ale nemusí se objevit žloutenka, tmavá moč a světlá stolice. Přetrvávají trávicí potíže, bolesti v pravém nadbřišku, lékař pozoruje zvětšení jater.
Lepší prevence než léčba!
Existuje očkování proti hepatitidě A a B. Takzvaná hexavakcína, kterou se očkují malé děti, obsahuje i složku proti hepatitidě B. U hepatitidy A lze zvolit i postexpoziční vakcinaci, která je méně účinná než vakcinace ryze preventivní. K němu by mělo dojít před cestou do zemí s nižším hygienicko-epidemiologickým standardem.
Jak se léčí?
Základem terapie akutní hepatitidy je dieta a klidový režim. V podpůrné léčbě se mohou podávat vitaminy a léky chránící játra. Jen akutní hepatitida C se může léčit specificky v prevenci přechodu do chronického stádia. Hepatitidy se léčí na infekčním oddělení, aby se zabránilo šíření viru v pacientově okolí, a délka hospitalizace se odvíjí od rychlosti ústupu příznaků a snížení koncentrace jaterních enzymů.
Po prodělané hepatitidě by měl být pacient sledován na hepatologii, aby se včas podchytil přechod do chronického onemocnění. Chronické hepatitidy B a C mají své specifické léčebné programy.
