Diabetes III. díl: Moderní léčba a doporučení pro aplikaci insulinu
Terapie diabetu se odvíjí od daného typu cukrovky, od výše hladiny hyperglykémie, od věku nemocného či od spolupráce pacienta s lékařem. Roli samozřejmě hraje celá řada dalších faktorů, které musí vzít diabetolog v potaz.
Než se budeme zabývat samotnou léčbou diabetu, podáváním léčiv snižujících
hladinu cukru či aplikací insulinu, je dobré zmínit i možnost fytoterapie, která
sice danou léčbu nemůže nahradit, ale může ji zlepšit a snížit dávky léků. Jedná
se o různé čajové směsi nebo tobolky naplněné suchými extrakty bylin, které lze
obstarat v lékárně. Nejčastěji obsahují nať borůvky, jestřabiny, plod fazole bez
semen, kořen a nať pampelišky, kůru skořice, kořen čekanky, listy gymnemy. Dané
bylinky obsahují látky stimulující například sekreci insulinu, snižující
insulinovou rezistenci či zpomalující vstřebávaní sacharidů ve střevě.
Léčba diabetu II. typu
Pokud se jedná o diabetika se zachovalou sekrecí insulinu, podávají se tzv. antidiabetika, která na základě rozličných mechanismů účinku mají za úkol v konečném výsledku snížit hladinu cukru v krvi. Z důvodu čím dál tím většího výskytu tohoto typu cukrovky existuje oproti jiným onemocněním poměrně velké množství léčiv, nejčastěji v podobě tablet k polykání nebo i injekcí k aplikaci pod kůži. Tyto přípravky obsahují například látky zvyšující citlivost buněk na insulin. Mezi ně patří lék první volby mnoha pacientů, metformin. Výhodou těchto léčiv kromě pozitivního účinku je, že nevyvolávají hypoglykémii a nezvyšují hmotnost nemocných.
Fytoterapie aneb síla bylin Tato léčebná metoda, která má tisíciletou tradici, pracuje s léčivými rostlinami. Základem při použití fytoterapie je celostní diagnostika, protože jen tak lze docílit účinné léčby.
Dále jsou to léčiva zvyšující sekreci insulinu. Některá z nich ale mohou díky zvýšení insulinu v krvi vyvolat hypoglykémii nebo mohou zvýšit hmotnost pacienta. U novějších látek je samozřejmě snahou tyto nežádoucí účinky eliminovat. Také lze zmínit léčivo akarbóza, které zabraňuje rozkladu sacharidů v trávicím traktu a tím i jejich následnému vstřebání. Lze ji využít u osob s vysokou glykémií právě po jídle.
Co je důležité při aplikaci insulinu?
- Mít čisté ruce a čisté místo pro vpich
injekce.
- Střídat aplikační místa. Nejvhodnější místa jsou
břicho, stehno, hýždě nebo paže. Před podáním vytvořit kožní řasu, aby došlo k
aplikaci do kůže a ne do svalu.
- Nepoužívat opakovaně již
použitou jehlu.
- Kontrola správné volby daného
insulinu.
- Kontrola insulinu samotného. U insulinů v podobě
suspenze je mléčné zabarvení v pořádku a pro promíchání je dobré suspensí
netřepat, ale otočit pero několikrát nahoru a dolů.
- Správné uchovávání insulinu. Nenačatá pera se skladují v lednici při teplotě 2
až 8 °C, načatá se uchovávají při pokojové teplotě.
Mezi novější léky patří látky zabraňující zpětnému vstřebávaní glukózy v
ledvinách, a tak glukóza odchází močí z těla ven. Díky danému mechanismu účinku
nezpůsobují hypoglykémii. Také často pomáhají snížit váhu pacienta. Za zmínku
stojí, že u těchto léků je důležité dodržovat pitný režim (glukóza na sebe váže
vodu a dochází tedy k jejím větším ztrátám) a dostatečnou intimní hygienu.
V případě, že dojde k vyčerpání insulinu, si jej i diabetik II. typu musí začít aplikovat a jeho terapie je tak obdobná jako u cukrovky typu I.
Léčba diabetu I. typu
Jelikož je hyperglykémie způsobená tím, že slinivka netvoří insulin, terapie spočívá v jeho náhradě. Insulin nelze kvůli rozkladu v trávicím ústrojí podávat perorálně. Pacient tedy musí téměř vždy aplikovat tento hormon pomocí injekčního pera. Občas se lze také setkat s insulinovou pumpou, což je malý přístroj připnutý například k pásku, z kterého vede hadička přímo pod kůži pacienta, který může sám měnit dávky insulinu dle aktuálního stavu (dle stravy, dle fyzické námahy).
Jaké jsou druhy insulinu?
Insulin můžeme rozdělit na přirozený humánní insulin nebo různě upravený humánní insulin (tzv. insulinová analoga). Těmito modifikacemi lze dosáhnout různého nástupu účinku a doby jeho trvání. Insuliny a jejich analoga dělíme na ty s rychlým či pomalejším nástupem účinku, a na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé. Účinek krátkodobého humánního insulinu nastupuje pomaleji čili je dobré ho podat přibližně půl hodiny před jídlem, u insulinových analog je nástup rychlejší, aplikují se krátce před jídlem nebo ihned po něm. Střednědobé a dlouhodobé insuliny a analoga se podávají nezávisle na jídle, zpravidla každý den ve stejnou dobu.
Na závěr je dobré zmínit, že rozlišujeme konvenční a intenzifikovaný
režim léčby diabetu. U intenzifikovaného je snahou co nejvíce kopírovat
fyziologii, takže se různé insuliny aplikují několikrát denně. Využívá se u
mladých diabetiků I. typu, u dobře spolupracujících diabetiků II. typu s těžkou
poruchou. Konvenční režim, kdy dochází ke kombinaci podávání antidiabetik ve
formě tablet a insulinu 1 až 2x denně, se uplatňuje zpravidla u hůře
spolupracujících pacientů s diabetem II. typu se zachovalou činností
slinivky.