Léčit či neléčit? Chronický únavový syndrom není výmysl

Chronický únavový syndrom je onemocnění, které se dá ve své komplexnosti obtížně diagnostikovat i léčit. Přestože jeho výskyt vzrůstá, stále se ještě najdou odborníci, kteří zpochybňují jeho diagnostiku jako samostatného onemocnění.

Hlavní komplikace doprovázející toto onemocnění tkví ve faktu, že únava na jedné straně doprovázejí mnoho více i méně závažných onemocnění a na straně druhé mnoho příznaků, které chronický únavový syndrom doprovází, se naopak mohou projevit jako samostatné onemocnění. Kdy tedy můžeme skutečně hovořit o chronickém únavovém syndromu? Únava je přirozený stav, který následuje po nadměrné fyzické nebo psychické zátěži organismu. Za normálních podmínek dochází přiměřeně rychle k regeneraci a obnově sil a člověk je schopen v brzké době opět podávat odpovídající výkony.

Při oslabení organismu v důsledku nemoci, vyčerpání a stresu je však k obnově sil potřeba delší doba, než je obvyklé. Trvá-li únava déle než 6 týdnů a je-li nepřiměřená vynaložené námaze, hovoříme o protrahované únavě. V tomto případě je určitě dobré vyhledat lékaře, protože únava může být příznakem různých onemocnění. Pokud únava dotyčného výrazně omezuje v provádění jinak běžných činností, je pociťována déle než 6 měsíců a je doprovázená dalšími konkrétními příznaky, může se jednat o chronický únavový syndrom.

Doprovodné příznaky chronického únavového syndromu? Bolestivé mízní uzliny i porucha spánku

Kromě již zmíněných příznaků často pozorujeme také zhoršenou paměť, poruchy soustředění, bolesti v krku, zduřelé a bolestivé mízní uzliny, zvýšenou teplotu, bolesti ve svalech a v kloubech bez otoku a zarudnutí, bolesti hlavy, kterými dřív dotyčný netrpěl, a poruchy spánku nebo spánek, který nemá dostatečnou regenerační schopnost. Jsou-li spolu
s únavou přítomny alespoň čtyři z těchto příznaků, vše nasvědčuje diagnóze chronického únavového syndromu.

Dalšími doprovodnými příznaky může být nevolnost, nechutenství a noční pocení. Objevuje se též zhoršená tolerance k alkoholu a lékům ovlivňujícím centrální nervový systém. Důležité také je, že k prvním příznakům vyčerpávající únavy dochází náhle, obvykle z plného zdraví a vitality. V některých případech předchází náhlé únavě virové onemocnění (například chřipka).

 

Současná medicína se však neustále potýká s problémem, že se doposud nepodařilo definovat jednu konkrétní příčinu, ale uvažuje se o několika možných:

• prodělané infekce, podezřelé jsou zejména herpetické viry, entero- a retroviry či chlamydiové infekce, neboť u nemocných s únavovým syndromem jsou někdy přítomné vysoké titry protilátek proti těmto infekčním agens,

imunitní změny v organismu, které mohou nabývat až charakteru autoimunitního onemocnění, to znamená, že organismus imunitními reakcemi poškozuje sám sebe,

deprese – odborníci se přou, zda deprese či jiná psychická onemocnění jsou primární příčinou únavového syndromu, nebo zda naopak únavový syndrom vede k depresím,

dědičnost - uvažuje se i o možných dědičných dispozicích.

 

Chronický únavový syndrom se vyskytuje zhruba u 0,01 – 1 % populace. Není to příliš četné onemocnění, ale jeho výskyt stoupá. Rizikovou skupinou jsou zejména ženy ve věku 30 - 40 let, které jsou svým založením perfekcionistky a mají vysoké ambice. Nicméně onemocnění postihuje obě pohlaví a dokonce i děti (zejména mezi 13. a 16. rokem).

Správná diagnóza je  klíčem k třinácté komnatě nemocí 

Především je třeba provést správnou diagnózu, tj. vyloučit jakákoliv jiná onemocnění a na základě délky trvání únavy spojené s výskytem nejméně čtyř z výše uvedených typických příznaků potvrdit, že se jedná skutečně o chronický únavový syndrom.

Léčba je komplexní, složitá a symptomatická. Jsou-li v těle přítomny známky zánětu, je potřeba je zvládnout antibiotiky. V případě bolestí se předepisují analgetika, někdy též antidepresiva nebo léky proti nespavosti. Používají se také přípravky podporující imunitu či zvyšující energii, eventuálně alternativní způsoby léčby, jako je homeopatie nebo akupunktura.

Co se týká psychické pohody pacienta, doporučuje se kognitivní behaviorální terapie, cvičení asertivity, které pacientovi může pomoci lépe se vyrovnat s nepochopením okolí. Dále je důležité dodržovat správnou životosprávu, vhodnou stravu s dostatečným množstvím živin, minerálů a vitaminů. Doporučuje se i lehké cvičení (např. jóga nebo pilates), aby neochabovalo svalstvo a pacient se cítil lépe.  Denní aktivity je potřeba přizpůsobit energetickým možnostem pacienta.

Jaká jiná onemocnění mohou způsobovat chronickou únavu?

Pokud pociťujete déletrvající únavu, měl by váš lékař vyloučit následující onemocnění:

•          chronické záněty, například záněty střeva či vedlejších nosních dutin,

•          infekční choroby, ať už se jedná o stavy po prodělaných akutních infekcích (například chřipka, mononukleóza) nebo chronických infekčních nemocech (lymská borelióza),

•          nádory, kdy k únavě dochází vyčerpáním energetických rezerv daným růstem nádoru a aktivací imunitního systému,

•          autoimunitní onemocnění (revmatické choroby),

•          neurologické poruchy (roztroušená skleróza nebo myasthenia gravis),

•          hormonální poruchy (například poruchy štítné žlázy),

•          psychiatrická onemocnění (nejčastěji deprese),

•          poruchy spánku,

•          anemie způsobená nedostatkem červených krvinek nebo železa, vyskytuje se často u dívek a žen v reprodukčním věku v souvislosti s menstruací,

•          déletrvající vystavení toxickým látkám a/nebo zvýšená přecitlivělost na ně – někteří lidé, zejména ženy, mají zvýšenou citlivost na průmyslové exhalace, cigaretový kouř, freony, pesticidy apod. Obtíže zpravidla ustoupí po vysazení expozice těmto látkám.

Důležitá je také reakce okolí. Pacienti se bohužel často setkávají s nepochopením, mohou být považováni za líné, neschopné nebo dokonce simulanty.  Je potřeba si uvědomit, že chronický únavový syndrom je regulérně uznávaná choroba a k pacientovi je potřeba přistupovat jako k vážně nemocnému člověku. A zejména podpora a pochopení těch nejbližších je pro něj zásadní.

Chronický únavový syndrom vyřazuje nemocného z běžného života a má dopad nejen na zdraví, ale i na partnerský, rodinný a sociální život. Nemocný nemá energii na vykonávání běžných pracovních i rodinných povinností, zanedbává sociální život, zůstává osamocen, což má negativní dopad na sociální potřeby i psychiku člověka a může vést až k trvalé invaliditě. Proto je třeba déletrvající či nepřiměřenou únavu nepodceňovat a v případě obtíží rozhodně navštívit lékaře.

 

MUDr. Kateřina Uxová

Najdi lékárnu

Najít Vaší nejbližší lékárnu:

Použijte vyhledávací pole výše.

Lékárny Alphega od A do Z ►